Přejedou ho nebo nepřejedou?

09.03.2020

Slepecký horror z knihy Nevídáno

Paní Šmolíková myslí, že jo. "Když vleze do tý vozovky, tak už neuteče, nestihne to s tou holí!" "No, voni jsou ti slepci dost rychlí, já viděla jednoho jít tak rychle, že málem porazil Švandovou, která šla před ním," odporovala paní Pětníková. "No, vona se Švandová sotva plazí, to eště nic neznamená. Ale - heleďte, když pustěj ty auta včas, tak bude akorát uprostřed silnice a to by v tom byl čert, kdyby ho to aspoň nezachytilo," mele si svou Šmolíková. "Neměly bychom na něho houknout, dyť si nás někdo všimne, když ho přejedou, budeme mít vostudu," moralizuje Pětníková. "Kdo by nám moh co říct, dyť má hůl a navíc je to divnej pavouk, nikdy mě nepozdravil," pronáší verdikt Šmolíková.

Mezi tím vyrážejí auta na zelenou. A já čekám. Cítím sice, že někde kousek ode mne někdo stojí a vytrvale na mne zírá, ale ptát se na možnost přecházení nebudu. Přecházet zatím taky ne. "Ahoj, už jsem tady," manželka přebíhá ještě před prvními auty.

Přecházíme a žena říká: "Ty dvě ženský na tebe koukaly, jako by čekaly, jestli tě to náhodou nepřejede. Místo, aby ti pomohly, tak jenom hleděly a čekaly, co bude." "Asi se vsadily, jak to dopadne," odpovídám.

Ptáte se, jak jsem se dozvěděl obsah rozhovoru těch úctyhodných pouličních informátorek? Nedozvěděl. Určitě si nic takového neříkaly. Mluvily jen jejich zvědavé nedobré oči, které si pamatuju z dob, kdy jsem ještě viděl. Ten rozhovor nebyl vysloven, určitě nebyl ani vědomý. Probíhal jenom vnitřně a to kdesi tam hluboko, kde se ještě náznaky myšlenek neoblékají do slov a pojmů vědomé řeči. Ony dámy by přece takovou hrůzu nevypustily z huby, promiňte, z úst. Naopak: "Kdyby někdo něco takovýho řekl, to by mu daly. Kdyby to byl třeba nějakej ten mladej drzej, to by viděl!!!"

Nádherný podvečer, jdeme se projít. Nebudu procházku kazit tím, co viděly mé slepé oči...

© Miroslav Michálek 2020