Opravník omylů o vidících

26.09.2017

Jako mohou mít mylné představy a předsudky vidící  o nevidomých, tak tomu může být i naopak.
Proto jsem už v roce 2004 poprvé připravil "zrcadlový" text, tentokrát o vidících. Pokud vím, nikdo jiný podobný text nenapsal. Ale proč ho číst, když je určen nevidomým? Třeba vám tento opravník pomůže pochopit a překonat něco, co ovlivňuje druhou stranu. Možná vás některé předsudky a omyly překvapí a možná se s nimi vůbec nesetkáte. To je lepší varianta. Buďte připraveni i na jiné varianty...


OMYL: Všichni vidící lidé jsou dobře informováni o našich specifických potřebách i možnostech.
SKUTEČNOST: Někteří mají o možnostech a schopnostech nevidomých zkreslené představy. Někteří si myslí, že nevidomí zvládají vše a nepotřebují nic a jiní si mohou myslet, že je to naopak. je zapotřebí otevřeně komunikovat.


OMYL: Každý vidí bílou hůl a pochopí, že dotyčný je nevidomý.
SKUTEČNOST: Mnoho vidících v běžném denním spěchu příliš nevnímá své okolí, takže je ani bílá hůl dostatečně neupozorňuje, že potkávají nevidomého člověka.


OMYL: Oční lékaři, zdravotní sestry, sociální pracovníci, pedagogové nebo sami lidé se zrakovým postižením jsou zárukou dobrého přístupu k nevidomým lidem.
SKUTEČNOST: Žádné takové záruky neexistují. Mnoho odborníků z oblastí souvisejících s problematikou zrakového postižení nikdy neprošlo zaškolením v kontaktu a komunikaci s nevidomými. A někomu prostě chybí cit a takt pro spolupráci s kýmkoliv.


OMYL: Každého vidícího člověka napadne oznámit mi jako nevidomému číslo přijíždějícího autobusu.
SKUTEČNOST: Nenapadne, ale to ještě neznamená, že ho rád neřekne na požádání.


OMYL: Žádné vidící lidi nezajímá svět nevidomých.
SKUTEČNOST: Někoho svět nevidomých vůbec nezajímá, tak jako ho nezajímá ledacos jiného. Jiní se rádi něco dozvědí o životě beze zraku.


OMYL: Lidé, kteří nevidomému nenabídnou pomoc, trpí nedostatkem empatie a pomáhat postiženým prostě nechtějí.
SKUTEČNOST: Někteří lidé chtějí pomoci, ale nevědí jak a ostych jim brání zeptat se. Jiní mají špatnou zkušenost s obhroublým odmítnutím nabídnuté pomoci. A další jsou tak zatíženi vlastními starostmi, že opravdu pomoci nechtějí, protože momentálně nemohou.


OMYL: Lidé, kteří nabídnou nevidomému pomoc, to dělají se sebezapřením a je jim to nepříjemné.
SKUTEČNOST: Pro některé vidící je rozhovor a prokázaná pomoc nevidomému příjemným obohacením každodenního života.


OMYL: Nevidomý člověk nemůže vidícímu v ničem pomoci, nemá mu co nabídnout.
SKUTEČNOST: Někdy je nejcennější pomocí ochota naslouchat a říct nějaké to vlídné slovo. To může potřebovat i poskytovat vidící i nevidomý.


OMYL: Je logické, že mě vidící lidé nemají tahat za hůl.
SKUTEČNOST: Logické to možná je, ale při nahodilém setkání na ulici vidící reaguje intuitivně a obvykle ani nemá čas logicky promýšlet, jak nejlépe pomoci.


OMYL: Jako nevidomý člověk mám právo požádat kohokoliv o informaci a každý mi tedy určitě vyhoví.
SKUTEČNOST: Nahodilý kolemjdoucí může být neslyšící nebo nemusí rozumět česky. Pokud rozumí a nejde o ohrožení života a zdraví, pak stejně nemusí s nevidomým komunikovat. Někteří lidé nám prostě neodpoví.


OMYL: Když mně jako nevidomému člověku někdo nabídne pomoc s doprovodem, určitě mi rád pomůže i s nákupem.
SKUTEČNOST: Lidé nabízí pomoc tak, jak mohou a chtějí. To nebrání se jasně a srozumitelně zeptat, neměli bychom však s pomáhajícím člověkem manipulovat vyvoláváním pocitů viny pro případ, že by pomoc odmítl.


OMYL: Vidící člověk, který nevidomému nabídne pomoc, automaticky očekává, že ji nevidomý přijme.SKUTEČNOST: I kdyby to tak bylo, každý má právo odmítnout nabízenou nebo nevhodně poskytovanou pomoc. Důvodem přijetí cizí pomoci není vděčnost, ale vlastní bezpečnost a klid pro další samostatný pohyb.


© Miroslav Michálek 2017