O dobrovolnictví prakticky a s úsměvem

09.08.2020

Chcete se stát dobrovolníkem nebo založit dobrovolnickou organizaci?

Nedávno jsem na svých stránkách zveřejnil text "dvacet let mezi lidmi dobré vůle", ve kterém jsem popsal svůj osobní příběh v dobrovolnickém prostředí. Ale ledacos důležitého se do něj nevešlo. Za jednotlivými epizodami a stádii "mého" rozvíjejícího se projektu zůstaly skryty zkušenosti a praktické podněty, které by mohly přijít vhod tomu, kdo by se chtěl stát dobrovolníkem, nebo tomu, kdo by chtěl rozjet zcela nový dobrovolnický projekt.

Ať vás zajímá to či ono, přečtěte si obě následující části článku. Potenciální dobrovolníci se dozvědí, o čem uvažovali jejich předchůdci, ale také, jak vypadá dobrovolnictví z pohledu koordinátorů a zaměstnanců. A zakladatelé nových dobrovolnických center a budoucí koordinátoři dobrovolníků poznají některá dobrovolnická témata a možná najdou podněty pro metodickou práci. Prostě teď máte příležitost prohlédnout si obě strany jedné stále ještě nevšední mince.

1. Jak se stát spokojeným dobrovolníkem

Co potřebuji k tomu, abych se stal dobrovolníkem? Dobrou pohnutku, rozumové vyhodnocení, schopnost vyčlenit si čas a ochotu spolupracovat. Všechno určitě máte, tak vzhůru do toho! Budete dělat něco užitečného, poznáte nové lidi, získáte zajímavé zkušenosti a bod do strukturovaného životopisu.

V jaké oblasti chcete "dobrovolničit"? Pokud míváte problém začlenit se mezi lidi, pak hurá do ekologie, ochrany památek nebo jinam, kde těžiště dobrovolnické práce většinou není s lidmi. Nebo byste mohl/a někde pomáhat v oboru, který ovládáte, např. právním poradenstvím či marketingem? Táhne vás to mezi lidi? Pak by to mohla být oblast sociální nebo zdravotní, a možná navíc tam, kde se lidé scházejí i mimo dobrovolnický program, na akcích nebo v dobrovolnickém klubu.

Pokud jste dobrovolnictví právě objevil/a a vyvolalo to ve vás až překvapivé nadšení, ptejte se sám/a sebe, čím to je. Dejte tomu chvíli čas. Moje dlouholetá zkušenost je taková, že největší nadšenci se do dobrovolnické práce nakonec nezapojují nebo brzy odcházejí. Snad chtějí dobrovolnictvím překrýt nějakou bolest, např. ztrátu pejska, zaměstnání nebo lásky. Ale když se vrátí pes, když pomine stres, když zmizí velký smutek, přestane lákat dobrý skutek. Prostě řečeno, když odejdou problémy, někdy odejde i dobrovolnická motivace.

Pokud vás k dobrovolnictví přitáhly problémy druhých lidí nebo např. životního prostředí, pak se obraťte tam, kde už dobrovolníci fungují. Spojte se s nimi a zjistěte, jestli by vás bavilo dělat to, co dělají oni. Pokud si řeknete, že jejich angažmá je sice fajn, ale že vy byste na to šli úplně jinak a mnohem líp, raději hledejte jinde nebo zkuste vytvořit něco nového sami, abyste nerozbili něco fungujícího.

A pokud chcete pomáhat, ale příčí se vám o tom s někým komunikovat, a dokonce se podřizovat nějakým pravidlům, pak bude možná lépe, když budete dobré věci dělat mimo organizované dobrovolnictví. Dobrovolnictví je závazek, vyžaduje respektování dohodnutých pravidel a spolupráci s jinými.

Pozor na střety zájmů a rolí! Pokud máte doma postiženého partnera a chcete se stát dobrovolníkem pro jiné postižené lidi, možná vás to bude vyčerpávat na úkor partnera a možná vás to bude svádět k tomu, abyste zasahoval/a do postupů dobrovolnického programu. Pokud se podílíte na rozhodování o grantech organizace, kam byste chtěl/a vstoupit jako dobrovolník, ocitnete se nejspíš ve střetu zájmů.

Už do dobrovolnického programu vstupujete a pořád ještě máte pochybnosti? Dohodněte si zkušební lhůtu, abyste měl/a před sebou nějaký konkrétní bod, ve kterém se zastavíte a zhodnotíte, jestli to je to pravé ořechové. Dohodněte si ji uvnitř v sobě a zaznamenejte do svého diáře, abyste měl/a pevný termín, kdy je nutno se rozhodnout.

Jak funguje dobrovolnický program, do kterého se chcete zapojit? Pozorně pročtěte výroční zprávu a prozkoumejte internetové stránky, jestli je z nich patrné, jak uvažovaný program funguje. Pokud naleznete mnoho "chtěli bychom" a "dobrovolníci budou" a velká slova a nenaleznete žádné konkrétní údaje, příběhy, akreditaci, články z tisku a fotografie z akcí, pak je možné, že tento projekt téměř nebo vůbec nefunguje. Možná je teprve ve stádiu zrodu, možná u vás v malém městě prostě není dost dobrovolníků, možná má zanedbané internetové stránky, ale taky je možné, že se jedná o předstíranou činnost kvůli PR a získání financí. Zajděte tam a pořádně se vyptejte, jak co dělají, co vám nabízejí, co od vás očekávají a co určitě požadují. A hlavně - jestli jsou vám sympatičtí.

Když přijdou problémy později, mluvte o nich s tím, ke komu máte důvěru, což na začátku nemusí být koordinátor nebo supervizor, na ty se ale také obraťte, jak to nejspíš říkají pravidla projektu. Profesionálové by mohli nabídnout řešení, které vás ani blízkou osobu nemusí napadnout. A váš blízký člověk vás možná bude od dobrovolnictví odrazovat, protože mu nepřišel na chuť nebo bude chtít víc vašeho času pro sebe.

Nebojte se dobrovolnictví, není to doživotní otroctví, ale časově omezená výsada spolu s jinými dělat něco dobrého. Můžete z něj kdykoliv odejít.

2. Jak vytvořit a rozvíjet novou dobrovolnickou "buňku"?

Je velký rozdíl mezi založením samostatného dobrovolnického centra jako nové právnické osoby a zahájením nového dobrovolnického programu (projektu) v rámci fungující organizace, jakou je např. neziskovka, zařízení sociálních služeb, nemocnice nebo městský úřad.

Rozjet nový dobrovolnický program vlastně znamená najít oblast, kde je pomoc dobrovolníků zapotřebí, najít neobsazenou parketu. Pro mne to byla pomoc nevidomým, ale musel jsem vymyslet, v čem by jim dobrovolníci mohli pomáhat, založit neziskovku a překonat odpor "odporníků".

Pozor! Na první pohled skvělé nápady na pomoc lidem s nějakým znevýhodněním nemusí být to, co opravdu chtějí. Zeptejte se jich na jejich názor. Některé nápady vyloučí zákony, ze kterých vyplývá, co dobrovolníci nemohou dělat, např. přímou sociální práci.

Zjistěte, jestli v okolí neexistuje dobrovolnický program se stejným zaměřením, abyste se zbytečně netlačili na obsazenou parketu. Mohlo by to škodit vašemu rozjíždějícímu se projektu i tomu již fungujícímu, a nakonec možná i cílové skupině. Ale konkurenčnímu boji se nejspíš nevyhnete.

Pokud chcete rozjíždět dobrovolnictví v rámci již fungující organizace, např. domova pro seniory nebo nemocnice, najděte v ní vlivného manažera, získejte ho pro svou myšlenku, aby vám poskytl podporu. Ale pozor! Dopadnou na vás všechna přikázání organizace, tedy její interní praktické i velmi nepraktické normy, a některá nevhodně dopadnou i na dobrovolníky. A někdy je nejtěžší přesvědčit řadové zaměstnance o tom, že dobrovolníci dělají užitečnou práci a že si zaslouží partnerské jednání a lidský respekt.

Vzniká-li dobrovolnický program pouze "příkazem shora", tedy od vedoucího organizace a bez výchozího zájmu zaměstnanců, pak se vyplatí přijmout zkušeného nebo alespoň vyškoleného koordinátora dobrovolníků místo přidání práce některému stávajícímu pracovníkovi. Ten bez zájmu a znalostí nový program asi nerozjede. Pro práci koordinátora dobrovolníků jsou zapotřebí jiné kompetence než např. pro práci personalisty, zdravotní sestry nebo sociálního pracovníka.

Půjdete-li cestou vytvoření vlastní neziskovky, nenechte vznikající tým nadšenců dlouho ve stádiu nestrukturované "hurá party", protože až přijdou složitější úkoly nutné pro další rozvoj, možná se pak někomu nebude do něčeho chtít a někdo se naopak nebude chtít vzdát práva mluvit do všeho. Pomohou srozumitelná pravidla. Seznamte se se zákonem o dobrovolnické službě i v případě, že se nechcete akreditovat. Upozorní vás na souvislosti, které by vás nemusely napadnout.

Nenechte se mýlit lidmi, kteří vám budou tvrdit, že za dobrou myšlenkou automaticky přijdou dobří lidé i dobré peníze. Zejména pro nový subjekt je naprosto základní jeho PR kvůli shánění peněz. Musíte zaplatit mzdu koordinátorům, nájemné za nebytovky, telefony, internet, pojištění dobrovolníků a tisíc dalších věcí. Mně se jako skvělé PR osvědčil fakt, že jsem sám nevidomý. Byl jsem živý důkaz potřebnosti dobrovolnického projektu pomoci nevidomým. A osvědčila se mi i záliba ve psaní a zkušenost s veřejným vystupováním. Zapojte do PR celý tým. Některé sociální pracovnice nechtěly do médií, ale když na to došlo, běžely ke kadeřníkovi a v práci se vzrušeně chystaly před kameru a celý tým to prožíval s nimi. Stal se z toho vlastně takový malý teambuilding.

S rozvojem dobrovolnického centra vám rádi pomohou vynalézaví fundraiseři, laskaví supervizoři, expertní lektoři, nezlomní facilitátoři, vystudovaní mentoři, ale i bojovní toreadoři. Pozor! Fundraiser se totiž může změnit na fujraisera, supervizor na superkrizora a facilitátor může ve vás vyvolat touhu stát se fackylitátorem. Vše jsem zažil. Není to pravidlo, jsou to výjimky, ale škodlivé a nepříjemné. Částečně vás mohou ochránit reference od důvěryhodných osob, vaše intuice, totiž jak se s dotyčným cítíte při osobním jednání, a hlavně dobře nastavená smlouva, ve které se nenecháte příliš zavázat.

Pro zakladatele nové právnické osoby mám ještě jedno překvapení. Někteří víceméně neziskoví experti zcela vážně vyučují, že otce zakladatele je po nějaké době zapotřebí "odstřelit", aby nebrzdil rozvoj. Ignorují variantu, že rozvoj možná brzdí usedlý a vyhořelý pracovní tým, který chce už jen "klídek a teplíčko". Ostatně zkušení experti z byznysu říkají, že zakladatelské osobnosti jsou nositeli vize a dokud jsou na místě, firma jde vpřed. Některé firmy si prý zajišťují akčnost a kreativitu týmu tak, že ho celý vymění. Hrůza, viďte! Ještě že si tohle nemůžeme v neziskovkách dovolit, protože nemáme atraktivní platy ani peníze na umlčující odstupné... Ale kdo ví? Až vám tyhle věci přijdou do cesty, možná už budeme mít platy jako v bance!

A na závěr jedna historicky ověřená rada - berte vše s humorem! Když mi dva měsíce po nastěhování našeho třináctičlenného pracovního týmu do nově adaptovaných nebytových prostor zatelefonovala sekretářka starosty, že se musíme do tří měsíců vystěhovat, že městská část objekt prodává, dostal jsem záchvat smíchu. Byla to hysterie, šok z české byrokracie, zděšení z úrovně komunálních politiků nebo léčivá očista? Nevím, každopádně to vystěhování se nakonec konalo až za pět let. Prodej objektu se nějak zasekl... Nikdo netušil proč. I já jsem byl překvapený, jak veliká může být magická moc smíchu!

Tak teď už víte, jak na většinu problémů, se kterými se můžete na cestě dobrovolnictvím potkat. Dál si už můžete užívat samé příjemné pocity mezi lidmi dobré vůle. Držím vám palec.

Mentorská báseň

Byl jeden znalec

cucal si palec
Co vycucal z palce
učil zde i v dálce

© Miroslav Michálek, Praha 2020