Nevidomý v očkovacím centru

07.08.2021

Článek do časopisu pro zrakově postižené

Pokud vůbec nebo téměř nevidíte, máte možná problém udržet dvoumetrové rozestupy a nechytat se rukou míst, která jsou nejvíc ohmataná a tedy nebezpečná. A možná jste si všimli, že někteří vidící cestující se v tramvaji z ničeho nic zvedli a rozprchli se a pak jste se dozvěděli, že vedle vás nastoupilo špatně začlenitelné přiopilé individuum bez roušky. A vy jste seděli kousek od něj a přes respirátor jste cítili silný zápach a nevěděli jste co s tím. Možná, ale ať tak nebo tak, nejsme jako nevidomí vnímáni jako riziková skupina, protože průběh nemoci slepota nezhoršuje. Co ovšem zhoršuje, jsou možnosti bezdotykové pomoci nevidomému onemocnělému kovidem nebo samostatně žijícímu nevidomému v karanténě, o pobytu v nemocnici raději ani nemluvím, to by byl problém pro nemocného i pro pečující tým.

Co tedy můžeme jako nevidomý v této době dělat?

Kromě dodržování pravidel se musíme rozhodnout, kde se necháme očkovat, jestli u praktického lékaře nebo v očkovacím centru. Abych si toto rozhodování usnadnil, propátral jsem, jak to v jednom takovém centru chodí. V jiných centrech to nebude příliš jiné, proces očkování je všude stejný.

Co návštěvníka očkovacího centra čeká?

Po vstupu do objektu nás čeká bezdotekové měření teploty, musíme projít bezpečnostním rámem, pak přijde povinná desinfekce rukou a přidělení pořadového čísla. Následuje krátká trasa se čtyřmi stanovišti, mezi kterými je nutno chvíli počkat, židle jsou k dispozici, vzdálenosti několik metrů od sebe.

Výzva k prvnímu stanovišti může být na vizuálním displeji bez ozvučení, takže se o ní bez pomoci vidícího nedozvíte. Jde o úvodní registraci - předložení občanského průkazu a karty pojištěnce. Na dalším stanovišti je lékař, ptá se na zdraví, alergie, pak musíte vlastnoručně podepsat informovaný souhlas s očkováním. Z hygienických důvodů je dobré přinést si svou vlastní nikým neosahanou propisku. Po dalším krátkém čekání následuje stanoviště se zdravotní sestrou provádějící očkování do svalu v paži. Možná bude dobré požádat, aby vám před vpichem řekla, že už na to jde. Pak ještě jedna čekací židle a jsme u posledního stanoviště, opět administrativa. Dostanete potvrzení o očkování a termín na druhou dávku. Následuje bezpečnostní čekání půlhodinku po vpichu. Kdyby se dostavila nevolnost, jsou na místě zdravotníci a záchranáři. Vše trvá asi třičtvrtě hodiny i se závěrečným čekáním před odchodem.

Bylo by milé najít na internetových stránkách očkovacího centra popis trasy pro nevidomé a předem také texty dokumentu, který návštěvníci dostávají k podpisu. Nad vstupem do centra by samostatně přicházejícím nevidomým i silně slabozrakým velmi pomohl akustický orientační maják a uvnitř by neškodilo proškolit personál v dovednostech komunikace a minima doprovázení nevidomých, ale jsme v pandemii, a tak to asi většinou takto nebude.

Je otázkou, jestli vás celým procesem provede jeden pracovník centra, který ví, jak pomoci nevidomému. Proto je nejjednodušší mít svého spolehlivého průvodce. Tak teď už víte, co vás čeká v očkovacím centru. U svého praktického lékaře to asi znáte dobře. Přeju vám, ať vám očkování pomůže ve zdraví přečkat tuto nelehkou dobu. A mohu-li si dovolit, neváhejte s tím, mnozí z nás znají několik lidí, kteří by tady byli, kdyby se mohli nechat očkovat, a už tu nejsou.

© Miroslav Michálek, Praha, březen 2021