Ko-ko-ko-komunikace

13.07.2019

Většinou se vysvětluje, jak mají vidící mluvit s nevidomými. Můj 23 let starý článek na to jde z druhé strany.

Když jsem ve zvukovém časopisu Zora uslyšel námět úvodního článku "O komunikačních možnostech mezi nevidomými a vidomými", ihned jsem zbystřil pozornost. Na tuto problematiku často myslím při cestě do práce, při setkáních s klienty, i při jednání s pracovníky institucí, kde jsou na nás relativně zvyklí. V uvedeném článku Mgr. P. Pluhařové se o nevidomých uvádí: "Nevidět ... neznamená uzavřít se komunikaci." To je pravda, ale ve skutečnosti absence zrakového vjemu pro nevidomého znamená mnohem větší potřebu komunikace s vidícími, než je tomu mezi vidícími běžné.

Komunikační schopnosti nevidomého by měly být podstatnou složkou kompenzace jeho handicapu, ve skutečnosti je tomu často naopak. Důsledky zrakového postižení vyvolávají omezení dovedností v komunikaci a to jak absencí neverbální komunikace, tak i dalšími psychickými dopady. Snižuje se tak možnost zapojení zrakově postiženého do života v mnohem větší míře, než vyplývá jen ze samotné zrakové vady.

Autorka článku klade otázku: "Nestojí problematika komunikačních možností ... na okraji zájmu vidomých speciálních pedagogů?" Otázka je možná ještě mnohem širší. Nestojí tato problematika na okraji pozornosti téměř veškeré odborné veřejnosti, vysokých škol připravujících lékaře, sociální pracovníky, speciální pedagogy, ale i mimo pozornost samotných speciálních škol pro zdravotně postižené, speciálně pedagogických center, speciálních středních škol, center na podporu studia osob se specifickými potřebami na vysokých školách a kupodivu i neziskových organizací sdružujících postižené lidi ale i nás - nevidomých a slabozrakých jednotlivců? Je jen dobře, že článek problematiku připomněl a může podnítit každého z nás nevidomých k otázce, jak já si stojím a co mi zlepšení těchto schopností může přinést.

Praktická část článku nabízí čtyři zásady pro poskytování informací vidících nevidomým. Jelikož se tento časopis nejspíš nedostane do rukou vidících lidí, nabízím transformaci těchto zásad pro potřeby nevidomých. Je to na nás, jak v každodenním životě vidícím tyto věci přiblížíme. Má-li nás vidící při setkání jako první pozdravit a představit se, pak mu to obvykle musíme sami vysvětlit. Pokud náhodný průvodce v podstatném případě používá slovíčka "tady" a "tam", můžeme ho požádat o upřesnění. Na pracovišti bude vhodné požádat kolegy, aby nás nevidomé informovali o svém příchodu a odchodu do místnosti. A tak bychom mohli pokračovat. Zkrátka co by měl vědět vidící o nevidomých, to si musíme především uvědomovat my sami. A jsme u schopnosti zeptat se, požádat, vysvětlit, zkrátka u komunikace.

Článek Mgr. Pluhařové uvádí 4 "maximy" pro komunikaci vidících s nevidomými. Pokusím se je obrátit, tedy upravit pro potřeby nevidomých. Místo maximy pro vidící " řekni nevidomému dost informací" bude pro nás platit "řekněme si o tolik informací, kolik potřebujeme". Místo druhého doporučení vidícím "podej pravdivou informaci" zdůrazněme my sami jako nevidící naše právo na nezkreslenou, nezamlčující a zcela pravdivou informaci. Nepomůže nám, když nás vidící "ohleduplně" neinformuje, že máme znečištěný oděv. Maxima "relevance poskytované informace" vlastně znamená, že informace by měla být přizpůsobena našim potřebám. Například musíme vidícímu vysvětlit, jak nám má popsat trasu, kterou máme samostatně absolvovat. Nepomůže nám informace, že za žlutým domem máme odbočit, ale pomůže nám informace, že musíme ujít dva bloky a pak teprve máme odbočit. Čtvrtá zásada "poskytnutí informace přiměřeným způsobem" pro nás znamená, že si musíme říct, jak nám má vidící informaci sdělit a v průběhu komunikace to sami ohlídat. Například požádat o stručnost, vynechání vizuálních prvků, o zopakování hlavních bodů, o pomalejší řeč a popř. o vysvětlení pojmů, kterým nerozumíme. To může mít velký význam u lékaře nebo při vzdělávání nebo při popisu nějakého spotřebiče apod. Jde o to, abychom si uměli řídit komunikaci tak, aby poskytovaná informace byla pro nás podstatná, srozumitelná a zapamatovatelná. Ptejme se jasně, přesně a jednoznačně, abychom téhož docílili v odpovědích vidících. Kéž se vám to daří.

P. S. 2019

Původní text článku ze Zory jsem upravil. Odstranil jsem zastaralé a dobové pojmy a informace a doplnil můj aktuální pohled na téma. V letech 2010-2015 jsem organizoval a lektoroval řadu komunikačních kurzů pro nevidomé.

© Miroslav Michálek, 1996 a 2019