Doporučení v komunikaci 

24.09.2017

Na co by měl vidící člověk dbát při komunikaci s nevidícím? Chcete se vyhnout rozpakům a nedorozuměním? Chcete předejít trapasům? Pročtěte si následující doporučení a upravte je ke svému obrazu.

1. Jednejte s nevidomým jako rovný s rovným a bude se vám lépe komunikovat, protože se bude dobře komunikovat i jemu.

2. Dodržováním obvyklých pravidel slušného chování se vyhnete podrážděným reakcím. Např. nevidomému dospělému netykejte, netahejte ho za rukáv nebo dokonce za límec. Na druhou stranu není zapotřebí zdvořilost nějak přehánět, např. není nutné při nabídce krátkého doprovodu se představovat ("Dobrý den, jmenuji se Antonín Dvořák a rád bych vám nabídl pomoc.")

3. Nepoužívejte slovo "slepec". Slovo "slepý" nahrazujte humánnějším výrazem "nevidomý". Např. výraz "slepecká hůl" může u rodiče nevidomého dítěte vyvolat silné emoce, zatímco "bílá hůl pro nevidomé" je přijatelné označení.

4. Nevidomý člověk nevnímá neverbální komunikaci, nemůže reagovat na gesta a mimiku. Můžete ale svá gesta i mimiku popsat (např. podávám ti ruku, usmívám se).

5. Při setkání se známým nevidomým se představte, nehrajte hru: "Hádej, kdo tě zdraví." Může to být nepříjemné nevidomému a trapné pro oba.

6. Nejednejte a nemluvte za nevidomého, pokud se na tom předem nedohodnete nebo pokud to není např. v zájmu bezpečnosti opravdu nutné. Jinak to může být infantilizující, degradující i diskriminující.

7. Nezahrnujte nevidomého lítostí kvůli jeho situaci. Možná je v danou chvíli spokojenější než mnozí vidící lidé. Obvykle nikdo nechce být litován.

8. Pokud mluvíte s člověkem, který nedávno ztratil zrak, pak platí "přísnější pravidla". Pozor na vizuální výrazy, asi by ho mohlo zranit nevinné "uvidíme se zítra".

9. Orientaci v hlasech přítomných lidí můžete nevidomému usnadnit tím, že přítomné představíte. Pokud na něj někdo mluví a on to nepozná, postačí jemný dotyk a upozornění Ještě účinnější bude, když se všichni představí sami, aby nevidomý slyšel jejich hlasy i směr, odkud kdo mluví.

10. V restauraci řekněte nevidomému, kdo s vámi sedí u stolu, co je před ním, aby např. nesrazil kytku nebo svíčku. Popište mu, co má na talíři (např. nahoře, vlevo). Slabozrakého upozorněte na průhledné nádobí (např. na skleněný džbán), nemusel by ho rozpoznat.

11. Popisování směrů a stran je nutno přizpůsobit pozici nevidomého, co je pro něj zleva či zprava. Stojíte-li proti němu, bude to naopak ("sklenici máš po tvojí pravé ruce").

12. Pokud od nevidomého odcházíte, řekněte mu to, aby nemluvil do prázdna nebo k cizím lidem.

13. Přirozené zvolání "pozor" neprodleně doplňte sdělením, co se děje a co má nevidomý udělat. Jinak u něj můžete vyvolat stres či dokonce paniku.¨

14. Pokud jde o nebezpečí úrazu nebo dokonce o život, pak jde zdvořilost stranou. Nevidomý nemusí pochopit situaci a může reagovat neadekvátně. Vaši spontánní rychlou reakci usnadní jednoduchá a věcná komunikace. Čas na vysvětlování bude až pak, až v bezpečí.

© Miroslav Michálek 2017