Co neziskovky nezískaly

29.11.2020

Dosud nepublikovaný text z roku 2015 o postavení neziskovek

Od roku 1993 pracuji v neziskových organizacích, nejdříve ve dvou celostátních a pak v jedné malé, kterou jsem s pár lidmi zakládal a kterou dodnes vedu. A taky jsem si vyzkoušel práci v orgánech asociací a v různých pracovních skupinách a v různé míře formalizovaných týmech. A teď si říkám, že je čas se ohlédnout, třeba vás bude zajímat a třeba vás i pobaví jedno malé ohlédnutí.

Ohlédnutí za časem ohleduplnosti

To byla krásná léta. Psal se rok 1993 a já jsem nastupoval do občanského sdružení do funkce vedoucího pracoviště centra kompenzačních pomůcek. Představte si můj údiv, když mi asi měsíc po nástupu zavolala pracovnice ministerstva školství, jestli nepotřebujeme nějaké peníze, že mají vrácené a nedočerpané prostředky, asi tak milion a půl. Kdyby se totéž stalo dnes, považoval bych to za nějaký nevydařený žert. Ale žert to nebyl, "ruka páně" byla otevřená a stačilo jen napsat smysluplný projekt a peníze byly. Jeden rok jsem takto napsal projekt na pořízení minipočítačů pro nevidomé Eureka a několik desítek studentů dostalo tuto vytouženou mluvící pomůcku, která ještě před pár lety byla přísně zapovězena, jelikož jejím konstruktérem byl český emigrant inženýr Hudeček žijící v Austrálii. A o rok později to byly notebooky asi pro dvacítku vysokoškoláků a středoškoláků se zrakovým postižením. To byly časy! V tisku se psalo o postižených lidech s s pochopením a uznáním, na úřadech byli porevoluční lidé, tedy velmi často lidé otevření novým myšlenkám, empatičtí ke zdravotně postiženým, spolupracující. No možná to trochu idealizuji, ale přece jen - byl to pozoruhodný porevoluční sen, který musel jednou skončit.

Nové jevy i zjevy

Nová doba přinesla nová témata - ta dříve tabuizovaná kvůli nevhodnosti do vzkvétající socialistické společnosti i témata opravdu nová, nové sociální jevy. A tak integrace lidí se zdravotním postižením byla vytlačena tématy, jako je pomoc drogově závislým, národnostním menšinám a emigrantům. A aby to nebylo příliš jednoduché, každé z přicházejících témat se na chvíli stalo módou a pak se zasunulo mezi ostatní do stále se rozrůstajícího počtu natažených rukou. Zrodil se nový jev, totiž i neziskový sektor namísto vzájemné solidarity zachvátil konkurenční boj. Bojuje se o pozornost médií, o zaměření nadací, o firemní sponzory, o klienty, jejichž počet dává oprávnění neziskovkám žádat o granty atd. A samozřejmě své přinesly evropské fondy, tedy možnost získat slušné prostředky na platy, o kterých se nám v neziskovkách dřív ani nesnilo. Přišla povodeň nových neziskovek zakládaných jen proto, aby pár lidí mohlo čerpat evropské peníze. Čert aby se v tom vyznal, a čerti se toho chopili a vymysleli si různá hanlivá označení, jako jsou sluníčkáři, havloidi, lepšolidi a kdo ví, co ještě. Samozřejmě se pliváním na neziskový sektor zakrývala špína jiných sektorů a politických traktorů. A neziskovky, myslím ty založené kvůli prospěšnosti a ne kvůli penězům, tak opět nezískaly, co by získat měly - totiž společenské uznání a ocenění. Jen občas, po povodních nebo nějaké tragédii, si pár lidí uvědomí, že bez neziskovek by tady bylo hůř. Jenže těch povodní zase není tolik, aby se ocenění neziskového sektoru stalo samozřejmou součástí společenského povědomí. Místo toho se společnost potácí v politickém bezvědomí a manipulátoři na neziskovky rádi občas plivnou, aby se ukázalo, jací jsou chlapáci.

Pokrok nebo zpátky o krok

Od občanských sdružení jsme pokročili ke spolkům a k ústavům. To je pokrok v oblasti neziskového sektoru. Otázkou je, zda jdeme o krok vpřed nebo o dva vzad. Někteří se domnívají, že neziskový sektor dostal od politiků a úředníků trochu na vyučenou, jiní tvrdí, že se jen vracíme k pojmům používaným za první republiky, za Masaryka. Ale vracíme se k jiným tehdy pokrokovým věcem? Vrátíme se namísto užívání automobilů ke koňským povozům? Pojmenování nešťastná a poněkud degradující. A ještě tahanice o "veřejnou prospěšnost"... Stát uvažuje, že by takovýto krásný přívlastek propůjčil různým subjektům, ale nechce k tomu přidat žádné výhody. Veřejná prospěšnost se moc nenosí.

Jak tedy odpovědět na otázku z nadpisu? Neziskovky přinesly mnoho nových služeb, které v naší zemi nebyly, vybojovaly mnoho bojů, ale mezitím se stát naučil užívat svou moc, a to až moc. Tedy užívat moc tam, kde není obrana. Proti těm, kdo vyvádějí miliardy jinam toho stát moc neučinil. A tak si každý musí odpovědět na otázku z nadpisu sám. Určitě jsme mnohé nezískali. A mnohé ano, mnohé získala společnost díky nám z neziskovek, mnozí klienti dnes mají služby, ke kterým by státní správa bez iniciativy a úsilí neziskovek možná dospěla mnohem později nebo možná vůbec nikdy. Proto končím se slovy "Dík neziskovkám za to, co získaly pro celou společnost, a co udělaly pro lidi, kteří v tomto tvrdém světě neumí nebo nemohou získávat to, co je jiným běžně přístupné.

Havloid, lepšočlověk a sluníčkář

M. M.

© Miroslav Michálek, Praha 2015